Sugestopedie nevyužívá žádné manipulativní techniky, řízenou relaxaci, psychowalkmany, mechanickou podprahovou stimulaci a podobně. Vše se odehrává v procesu komunikace, za bdělého stavu, nedirektivním způsobem, s respektem pro individualitu a svobodnou vůli jednotlivce. Vynikajících výsledků dosahuje tím, že jsou postupy a učební materiály a přizpůsobeny přirozenému fungování lidského mozku a základním psychofyziologickým zákonům. Tím urychluje proces učení a stimuluje rozvoj tvůrčích schopností.
Důležitou součástí určitých fází výuky je klasické umění. (Účinek konkrétních děl byl experimentálně ověřovaný v elektrofyziologické laboratoři i dalšími testy). Umění vytváří harmonické emocionální pozadí, napomáhá intelektuálnímu soustředění, lepšímu zapamatování si. Jeho účinek je mnohem komplexnější (teoreticky i prakticky jej rozebírá doktorka Evelina Gateva Hinkova v práci Creating Wholeness through Art, London – Minneapolis, 1991, Sofia, 1982) a nelze jej vtěsnat do zjednodušujícího a zavádějícího tvrzení, že barokní hudba měla za úkol naladit mozek do tzv. alfa frekvence, jak jej často charakterizuje superlearning.
Sugestopedická výuka je účinná díky souhře a harmonickému provázání mnoha prvků. Nelze jednoznačně říci, že jeden z nich je klíčový, nejdůležitější a že díky němu se děje ono “kouzlo” znásobené vštěpovací schopností paměti. A tak rozbor jednotlivých prvků nikdy nebude komplexním vysvětlením metody, může jen napomoci hlubšímu pochopení. Důležitá je role umění – reprodukce obrazů v učebně či učebnici, vysoká estetická kvalita učebních materiálů, didaktické písně, klasická a barokní hudba – vybrané skladby příznivě působí na emocionální stav člověka, napomáhají intelektuálnímu soustředění.
Dalším stavebním kamenem jsou speciálně vytvořené sugestopedické texty. Význam slov se učí v příběhu, v kontextu věty, a tedy zároveň s ním je účastníky podvědomě vnímána gramatika, vzniká jazykový cit, člověk se učí myslet v cizím jazyce. V případě angličtiny nevzniká tzv. Czenglish (česká angličtina, při které studenti dosazují do českého myšlení anglická slovíčka), se kterou se lze domluvit dobře mezi spolužáky ve třídě, avšak méně už s cizincem. Gramatika je zpracována systematickým způsobem, provázaně s textem, a věnuje se jí přiměřená pozornost také na vědomé úrovni.
Každý z nás dává přednost určitému učebnímu stylu, máme tendenci dobře chápat a dobře si zapamatovat to, co nám bylo předáno stylem, který nám vyhovuje. Zrakový typ si například dobře pamatuje obličeje lidí a na jejich jména si nemůže vzpomenout, při učení mu pomáhají tabulky, grafy, ilustrace, rád pracuje s psaným slovem, odpočívá-li, sáhne po knize, nebo sleduje film. Kinestetický typ pochoduje sem a tam a gestikuluje, odpočívá sportem, nejlépe se učí, může-li zapojit celé tělo a prožívá-li situaci tzv. na vlastní kůži. Sluchový typ si dobře pamatuje to, co slyší, dává přednost přednáškám před knihami, při odpočinku poslouchá hudbu. Tato stručná charakteristika samozřejmě neuvádí možné kombinace, je jen ilustrací pro pochopení toho, že nemá-li člověk možnost využít svůj učební styl a je mu vnucován způsob jiný, narůstá u něj pocit frustrace, napětí a stresu. Může dojít k závěru: „Asi nejsem talent na jazyky, nikdy mi to nepůjde”, a svou snahu vzdát. Sugestopedie respektuje všechny učební typy, podává učivo mnohotvárným, multisenzorickým způsobem, ve kterém každý může využít svůj učební styl (navíc obohacený o vnímání přes další smyslové kanály).
Sugestopedie vytváří bezpečné a stimulující prostředí pro učení. Je dovoleno dělat chyby a experimentovat s jazykem. Metoda má prokazatelné psychorelaxační účinky, vede k vylepšení duševního zdraví učících se, což jde ruku v ruce s lepší efektivitou učení. Při nadměrném stresu, například, když se obáváte, že budete nečekaně vyzkoušeni, se totiž veškerá činnost mozku omezuje na reakce zaměřené na přežití, na reakce “útok či útěk”. Intelektuální činnosti jsou v tuto chvíli nepotřebné, mozek je zásobován kyslíkem a živinami v mnohem menší míře a můžeme zjednodušeně říci, že tehdy vypíná vyšší funkce. Toto rozpoložení je pro učení naprosto nevhodné. Výuka, která se zaměřuje pouze na obsah a ignoruje rozpoložení a stav mysli studenta, se míjí účinkem. Člověk je učen, ale neučí se.
Neméně důležitou součástí výuky jsou: smích, hravost, změna identity (na období kurzu si vybírám jiné jméno, profesi, životní příběh, což mi dovolí experimentovat, dělat chyby, hrát si), harmonizace vědomých i nevědomých stimulů, osobnost a znalosti lektora. Tuto metodu nelze zvládnout četbou literatury, je nezbytné zúčastnit se náročného výcvikového programu ať už přímo u doktora Lozanova nebo u jím certifikovaných lektorů.
Důraz je kladen na osvojení si aktivní i pasivní slovní zásoby. Nemusíte také umět každé slovo předtím, než přistoupíte k další lekci. Naučit se nenásilným způsobem až 300 slov za den s 80% úspěšností (tzn. 240) je nepochybně lepší výsledek, než se naučit se zaťatými zuby a 100% účinností za den slov 50.
V posledních letech jsem výše uvedené principy rozšířil také o virtuální realitu. Díky ní se mohou účastníci jazykových kurzů přenést do ciziny a zažít si tamní prostředí na vlastní kůži. Kurzy Angličtiny s hypnózou a virtuální realitou jsem vytvořil ve třech variantách – pro začátečníky, mírně pokročilé a pokročilé. Za týden se na nich lidé naučí v jakémkoli věku více než za roky. Obrázek